Nic naplat, je čas vrátit Panně Marii i lidem to, o co je komunismus a křesťanská vlažnost obraly.

Máme tu další říjen. Nevím jak u vás, ale u nás bývají každý rok v říjnu všude kolem vystavené halloweenské zrůdičky a pořádají se strašidelné stezky. Na zahradách, na oknech, před domy, ve školách, v ulicích, všude vydlabané zubaté dýně, kostlivci, příšerky, v tom nejlepším případě mile vzhlížející podzimní skřítci.
Aby se neřeklo, že jsem náboženský fanatik, vzala jsem jednou děti na říjnovou strašidelnou stezku, aby si samy utvořily obrázek o tom, pro co se budou rozhodovat ve svých budoucích každodenních životních volbách. Můj vnitřní údiv nad kulturou zábavy současného člověka završila učitelka základní školy schovaná v papírové krabici, která „hrála“ mluvící uřízlou hlavu tonoucí v kalužích krve. Hlava napudrovaná bílým pudrem, vzhlížela jó smrtelně… Některé děti pociťovaly trauma, jiné se tomu naplno smály. To je zábava dětí, s kterými naše křesťanské ratolesti běžně chodí do školy. Moje děti procházejí školkami a školami, v nichž nenajdete jediné dítě z věřící rodiny. Není ale smysluplné stranit se nevěřících spolužáků a spoluobčanů. Je jen třeba nabídnout jim protiváhu Boží krásy! Jsem konvertitka a rozumím do hloubky ateistickému prostředí. Tvoří ho z velké části lidé s velmi dobrým srdcem!
Papež Lev XIII. (1810-1903) oficiálně vydal v 2. pol. 19. stol. deset růžencových encyklik. Roku 1883 v encyklice Supremi Apostolatus Officio zasvětil celý měsíc říjen Panně Marii růžencové. Toto zasvěcení stále obnovoval, připomínal a praxi mariánského růžence jako hluboce christologické modlitby, věřícím neúnavně vštěpoval.
V době, kdy se u nás dostali k moci komunisté, po většině křesťanských svátcích a s tím spojeném křesťansky zaměřeném kulturním a společenském životě, zbylo jen neforemné torzo…
A proto moje rodina po celý měsíc říjen vystaví v okně sošku Panny Marie s růžencem. Nebude-li soška, bude obrázek… Okno s dětmi hezky vyzdobíme koláží z podzimního listí, tvořivosti se meze nekladou. Kdo se bude chtít zeptat na význam toho počinu, zeptá se, kdo ne, nezeptá se, ale bude chodit s jejím obrazem v srdci, protože z čistě psychologického hlediska všechno, co do vás smysly vstupuje, nezůstane beze stopy. Je to do vás trvale zapsáno. Ať se tedy do očí lidí zapíše krásný obraz Panny Marie víc než uřízlé hlavy strašidel, vydlabané dýně a kostlivci. Není to žádný radikální projev katolického fanatismu. Je to přirozené právo na život v příjemném životním prostředí. Když jsme si jako rodina měli vybrat barvu fasády našeho domu, na úřadech nám řekli, že máme ctít ohled na životní prostor, v němž se náš dům nachází a podle toho volit. Lidově řečeno – aby ta barva ladila s ostatními domy. V případě strašidelného října, jsme se rozhodli s ostatními neladit a nabídnout jiné možnosti slavení. V hloubi duše jsme bytosti, které přirozeně mají sklon prožívat cyklicky zvláštní dny, připomínat si výročí – tedy z životní praxe lze vyčíst, nakolik jsme „liturgicky“ zaměřenými bytostmi. A kde není kult Boží, tam bude jiný. Ale nějaký bude, protože když už nemá člověk ke komu se obracet, zabývá se horlivě sám sebou, až ho to chudáka, nakonec udolá, protože kdo z nás má vlastní sílu unést sám sebe? Našemu životnímu prostředí by opravdu velmi slušelo, kdyby v něm zazářila krása nosné přímluvy Panny Marie.

Vlasta Klekerová